Heather konečně vystoupila po několika hodinovém letu z letadla. Paříž ji přivítala v celé své kráse, kterou kazily snad jen hromádky odpadků na chodníku. Angličanku to ale z míry nevyvedlo, vždyť o francouzské čistotnosti si doma povídali až až!
Snažila se co nejvíce splynout s prostředím, proto teď zápasila s vysokými módními podpatky, které se náramně hodily k jejímu novému, nekřesťansky drahému, kostýmku. Však ona se jí ta investice několikanásobně vrátí, říkala si, když skoro v slzách zazvonila na zvonek luxusní vily. Otevřel sluha. „Bonjour Mademoiselle Withers! Monsieur Chaugny vous attand...“
Heather se nechala uvést do konferenční místnosti onoho odporně bohatého muže a čekala, jakou práci dostane. Bála se, že se hned první den ztrapní se svojí špatnou francouzštinou, ale naštěstí na její obavy nedošlo, jelikož starý pán na eletrickém vozíku hovořil plynně anglicky.
„ Jsem rád, že jste přijala mé pozvání, Mademoiselle Withers...“ Heather přikývla.
„ Již léta jsem snil o vybudování něčeho, o co se nikdo nikdy oficiálně ze strachu z Vatikánu nepokusil..“ Chaugny se rozhlédl po místnosti. Zmáčknutím tlačítka se teď přisunul blíže k Heather, aby mu rozumněla jen ona.
„ Věříte v Boha, Mademoiselle?“ Heather o své odpovědi chvíli přemýšlela. Tato otázka ji totiž vždycky přivodí stavy úzkosti, jelikož si netroufá vyslovit ani jedno z těch jednoduchých krátkých slov. Když však pohlédla do očí mírného muže na vozíku, nakonec řekla „Věřím, že existuje síla, můžeme ji klidně nazvat Bůh, ale.. Odpusťte mi, neveřím ničemu, co se píše v Bibli...“ Konečně se mohla nadechnout, odpověděla.
Starý pán se usmál. „ Zdá se, že jsem si nemohl vybrat lépe. Pojďte se mnou, něco vám ukáži..“
Mladá žena následovala Chaugnyho do temné chodby, která se znenadání objevila za knihovnou. Miliardář otevíral jedny dveře za druhými pomocí tajných kódů a klíču, až se konečně dostali do malé, mírně osvícené místnosti, kde nebylo skoro nic až na jednu vitrínu.
Heather úžasem ani nedýchala. Ještě netušila, co se ve vitríně nachází, ale tušila, že se jedná o něco velmi vzácného a snad i tajného. Nemýlila se.
„ Už jste někdy slyšela o církví utajovaných částech Bible, které mají obsahovat pravdivé informace o Ježíšovi a jeho rodině?“ Heather se nezmohla na nic jiného než na souhlasné přikývnutí.
„Právě je vidíte před sebou...“ oznámil muž tiše a nespustil oči z Heatherina obličeje. Žena na chvíli přestala dýchat.
„Jak jste-to není možné-kde jste.. ?“
Chaugny se usmál. Nepovažoval tyto informace za nutné, vždyť Heather by pro svou práci nemusela skoro nic vědět, ale přeci jen se rozhodl, že ji alespoň část příběhu vyloží, stejně ji bude možná hrozit nebezpečí, tak ať ví proč...
Mladý pomocník Michel otevřel dveře kamenného kostela. Byl nový, ale vypadal jako by jej postavili dávní gotičtí mistři. Okna byla zatím prázdná a zdi holé, stejně tak jako celý kostel. Heather se rozhlédla kolem. V hlavě se jí začaly honit desítky zajímavých nápadů, ale nedokázala si z nich vybrat jediný, který by mohla zrealizovat. Starý pán ji pověřil, aby vytvořila posvátné místo pro jedinou pravou a skutečnou formu víry v Boha, kterou utajené biblické záznamy prezentují.
Heather miliardáře poslouchala celé hodiny, jak zapáleně mluvil o čistotě Boží a Ježíšovy lásky, ale i o lásce Máří Magdaleny a posvátných rituálech. Mladá žena se již nemohla dočkat, až vezme do ruky tužku, a dá tak pravdě konečnou podobu.
Stavba a výzdoba kostela se prováděla v utajení, věděl oní jen starý pán, Heather, Michel a pár dalších spolehlivých pomocných umělců. Angličanka se stala jejich mistryní, ženou, jenž vše vymyslí, ale tu nejhorší práci udělají oni.
Heather se cítila zvláštně š´tastná, konečně má to, co vždycky chtěla- prostor pro umění. Už jako malá ráda chodila do starých katedrál a kostelů, dívat se na nádherné svaté obrazy, vitráže a oltáře. Vždycky si přála, aby se doba přející umění vrátila, a teď tu sedí u stolu a kreslí návrhy fresek, které budou pokrývat strop. Připadala si jako ve snu, jako by se do ní převtělil renesanční umělec Michelangelo.
Práce šla Heather skutečně od ruky. Uplynulo teprve pár měsíců od té doby, co poprvé tuhou poškádlila papír, a už byly některé obrazy téměř dokončeny. Monsieur Chaugny byl s její prací spokojený. Ocenil obzvláště dokonale zobrazenou zamilovanost Ježíše a Máří Magdaleny. Heather se usmála, vždyť přeci právě věděla, co maluje! Mladý pomocník Michel ji totiž neokouzlil pouze svým tělem, ale i intelektem. Několikrát jej požádala, aby ji pózoval jako model. Michel pak chtěl po ní to samé, vždyť na vitrážích a mezi sochami jsou také ženy! Již po prvním sezení v sobě mladý pár našel zalíbení a měli co dělat, aby nový kostel neznesvětili ještě před jeho vysvěcením. Chaugnyho jejich láska těšila. Dokonce jim sám řekl, že v jeho kostele nejsou projevy lásky zakázané, právě naopak! Lidé byli stvořeni proto, aby se milovali. Heather to ale přišlo poněkud nepatřičné.
Když se kolem půlnoci konečně dostala domů, našla pod dveřmi zastrčený malý lísteček. Heather jej sebrala a přečetla si krátký vzkaz od "Někoho". Lehce s sebou trhla, zdá se, že se někdo o jejich tajné práci dozvěděl a chce ji zastrašit výhružkami. Michel ji objemul, aby zahnal její černé myšlenky. „ Neděláme přece nic špatného, Bůh to tak chce..“ řekl a pomohl Heather svléknout šaty. Pak už na lísteček docela zapomněla...
Konečně se kostel začal plnit krásnými sochami, na kterých mladí pomocníci pracovali skoro celý rok. Na budoucí oltář prosvítaly sluneční paprsky z barevných vitráží, a na stropě se již objevily obrysy svatých. Heather už teď měla pocit, že to bude nejkrásnější kostel na světě. Trochu ji mrzelo, že nikdo zatím neví, jak úžasná je její práce. I když nikdo...Někdo to přeci věděl. Někdo posílal malé výhružné vzkazy.
Malířka vzala do ruky štětec a namočila jej do barvy. „ Fuj, z čeho to vyrábějí? Vypadá to jako krev..“ povzdechla si a udělala první linku. Chování barvy se jí vůbec nezdálo, proto si k ní přičichla. Nic. Žádný syntetický puch. Heather se najednou udělalo špatně, vzpomněla si totiž na poslední vzkaz. BUDEŠ MÍT NA RUKOU KREV.
Michel vyděšenou dívku raději odvedl pryč. „Mám zavolat policii?“ zeptal se své milenky.
„ Ne..Nemuseli by být na naší straně, navíc.. Nikdo o nás nemá vědět..“ odvětila Heather roztřeseně. Nenávidí krev.
„Někdo o nás očividně ví..“ poznamenal mladík tiše a políbil mladou ženu na čelo...
Tato událost jim v pokračování v práci ale nezamezila. Heather už měla pocit, že to dotyčný vzdal, jelikož se už přes měsíc nic zlého nestalo. Dokonce přestaly chodit i výhružné vzkazy, ale kde je Michel? Heather věděla, že se chce v kostele ještě zdržet, ale byly již dvě hodiny ráno. Vstala tedy z postele, oblékla se a vyrazila směrem k uměleckému dílu. Dveře byly otevřené.
„Micheli?“ Uprostřed noci se jí zdálo posvátné místo děsivé. Vzduch byl těžký, skoro jako by zapáchal. Heather opět zavolala Michelovo jméno. Nic. Jen chladné ticho. Vstoupila tedy dále do místnosti, proplétajíce se mezi zakrytými sochami. Celá se třásla. S děsivou předtuchou po třetí vyslovila jméno svého milovaného pomocníka. Najednou jako by přeci jen něco zaslechla. Chraplavý zvuk připomínající mužský hlas. Heather se rozeběhla k oltáři, odkud si myslela, že zvuk přichází. Na podlaze však byly jen krůpěje krve. Žena strnula. Téměř v mdlobách zvedla hlavu a to, co uviděla ji málem na místě zabilo. Velký kříž. A na něm... přibitý umírající muž! Heather hned spěchala k němu, chtěla mu pomoci, ale nevěděla jak. „Někde tady musí být žebřík!“ křičel hlas v její hlavě. A skutečně- nedaleko oltáře byl ten, na kterém již několikrát stála.Rozeběhla se k němu, už už jej chtěla vzít, když ji nědo chytil za ruku. Heather vykřikla. Ta ruka byla celá od krve, od Michelovy krve. Měla necelou sekundu na promyšlení plánu-Michel umíral,o tom nebylo pochyb, nemůže mu pomoci pokud se nechá zabít tímto člověkem. Sebrala tedy všechnu svou sílu a zaryla své nehty hluboko do vrahovy ruky. Získala chvilku času na útěk.
Co nejrychleji jak mohla se dostala ke dveřím, ještě pár kroků a bude na svobodě, ale co Michel? Její srdce krvácí, vždyť ještě žije! Nemůže jej takhle opustit. Otočila se tedy a ze země sebrala Michelovo dláto, kterým předtím vytvářel sochy. Heather ještě nikdy nikoho nezabila, ani zvíře, ale v tuto chvíli byla přesvědčená, že nemá jinou možnost.
Neznámý můž s dýkou byl už skoro u ní. Heather zazmatkovala. Jako omráčená vymrštila svojí jedinou zbraň proti němu. Zásah, z mužova ramene se začala řinout krev. Útočník se nevrle podíval na svou krvácející ránu a vztekle vyrazil vstříc bezbranné ženě. Heather se celá třísla, z očí se jí valily potoky slz. Nechtěla umřít. Z dálky uslyšela Michelovo bolestné zasténání. Zavřela oči. Najednou jejím levým bokem projela otrá bolest. Takji tedy muž zasáhl.
Heather automaticky přiložila na ránu ruku a skácela se k zemi. Pohlédla svému trýzniteli do tváře. Co bude dál? Věděla že ji zabije. Neměla proti němu žádnou šanci. Cítila ale velkou zlost, a proto se rozhodla, že bude do svého posledního okamžiku bojovat. Neměla žádnou zbraň, pouze nehty a zuby, které s dávkou odporu potřísnila vrahovou krví. Heather se udělalo špatně, jeho krev byla odporná. Získala tím ale chvilku času, kterou využila jak nejlépe mohla. Sebrala muži dýku.
Kdyby ji použila jen o vteřinu dříve, mohla být již svobodná, ale bohužel se to mladé ženě nepodařilo. Nedokázala zabít, něco ji v tom bránilo. Podařilo se jí tedy jen muži způsobit pekelnou bolest škrábnutím do oka.
Vrah se ale také nevzdával. V bolestech křehké ženě polámal obě ruce a zrovna se na ní chystal shodit několik desítek kilogramů těžkou sochu. Heather se ale mezitím podařilo odplazit blíže k oltáři, ke kříži, na němž stále visel její milovaný. Bolelo ji celé tělo,z úst a boků se jí valila krev, ale touha po pomstě byla silnější než bolest. Sebrala z oltáře starý těžký svícen a čekala. Zločinec se již blížil. Tentokrát ale nemohla selhat, byla to její poslední možnost. V zlomené ruce svícen sotva udržela, šíleně ji to bolelo, ale jako by ji teď nějaká tajemná síla vedla a mrštila tím svícnem po muži za ní.
Zavřela oči. Nedokázala se nato dívat. Počkala asi deset vteřin a pak se konečně odvážila. Muž ležel na zemi v kaluži krve. Zasáhla jej!
Z posledních sil se ji podařilo výlezt na žebřík za Michelem. Dotkla se jeho ztrápeného těla. Celý hořel. Heather věděla, že se dá takto umírat několik dní, jenže takové utrpení si pro svého milého nepřála. Chtěla mu pomoci, vyndat ostrá hřeby z jeho zápěstí a rozvázat provazy, které jej na kříži držely. Spadl by na zem a patrně si zlomil vaz. Pomohla by mu tedy alespoň z utrpení.
Její tělo ale nebylo už schopno takové práce. Heather měla horečku, točila se jí hlava a celá se třásla. Dokázala jen svého milého políbit a naposledy mu říct, jak moc jej miluje. Potom už ležela na studené podlaze.Před očima ji běhaly podivné stíny, slyšela hlasy. Že by si pro ni už přišli andělé? Sebrala veškerou svou poslední sílu na to, aby otevřela oči. Michelův kříž byl pryč. Cítila, jak se ji někdo dotýká.Usmála se..
„ Ta žena je také ještě na živu..“ řekl neznámý mužský hlas. Více už pak Heather neslyšela, jelikož upadla do hlubokého bezvědomí...
Žádné komentáře:
Okomentovat