No, jinými slovy, pokud máte slabý žaludek, snadno se urazíte a nemáte rádi prasárny, nečtěte. Pokud nic ze slibovaných věcí v textu nenajdete, jste šťastní jedinci nebo totální hovada.
A mimochodem...
Dvojice právě dokonala ty směšné pohyby, díky kterým lidská rasa ještě nevymřela. Ona složila bič a dlátem ze sebe seškrábala latexový župan.
"Dědku, co to s tebou je? Vždyť je ti teprve sedmdesát! Osm čísel a už seš zničenej."
"Ticho, bábo!" okřikl dědoušek Pozzronoh svojí o dvacet let starší družku, vstal a vyšel na ulici. Za blízkým oknem se ozvalo děsivé zamňoukání, které vydával kocour, co se v této čtvrti zdržoval posledních dvacet osm let.
"Mňauuu gadrrrrr…" zapředla opět koule černých chlupů a seskočila z parapetu.
"Tak zase do práce," povzdechl si Pozzronoh a zapálil si kopřivové cigáro. Ranní mlha byla pomalu přebíjena smogem obsahujícím hlavně výpary, které se linuly z nedaleké opravny vibrátorů, specializující se hlavně na ty s třemi dráždivými výstupky, z nichž jeden vám dosáhl až k pupku.
Kocour přeběhl ulici. Vybral si jedno z oken, vyskočil na něj a děsivě zakňoural na spáče, kteří v šoku vyskakovali z postele a schovávali se do skříně.
Pozzronoh se vydal pomalým krokem k dětskému hřišti. Z křoví u cesty vytáhl použitou pánskou ochranu, zajištěnou typickým uzlíkem. Musela tu ležet aspoň dva dny. Tento nevábný předmět poté vrhl do pískoviště.
"Práce dokonána…" vypustil slova z úst, z poloviny zacpaných kopřivami. Teď ho čeká druhá část úkolu - vymočit se do pěti květináčů, porůznu rozmístěných po městě. Dohromady tvořily pentagram, nutný k ovládnutí města a celého světa.
Kocour vše sledoval. On k tomuto plánu nepatřil. Měl vlastní. Důmyslnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat